Ewa Farná-Zapadlej krám

13. dubna 2008 v 11:14
Snad možná zítra,
já nebudu stejná,
už nechci být dál obyčejná.
Jsou večery delší,
já dospělejší,
než ostatním může se zdát.

Jsem kapkou v moři,
co hráze boří,
a devátou vlnou se tváří.

Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám,
když svítá,
dnes už neotvírám,
beruška si lítá.
Dál jak mění se čas,
poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc, chci ve výškách se líbat.

Den líně snídá,
čas dál si běží,
já dnešnímu ránu nevěřím,
že pro pár kouzel,
svět neprobouzel,
a tak v děšti mám sama stát.

Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám,
když svítá,
dnes už neotvírám,
beruška si lítá.
Dál jak mění se čas,
poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc, chci ve výškách se líbat.

Stejný stín,
stejný stín,
stejný smích já v sobě mám.

Nejsi tím,
kdo mámin klín,
v téhle době nehledá.

Už možná zítra,
já nebudu stejná,
snad možná zítra,
neobyčejná, chci se stát

Proč jak zapadlej krám,
cítit se mám….
dnes už neotvírám….
Dál jak mění se čas,
poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc, chci ve výškách se líbat.

Když svítá,
právě nespočítám,
beruška si lítá.
Dál jak mění se čas,
poslouchám hlas, co říká.
Nejsem protiklad,
co řešíš rád,
padne noc,
chci ve výškách se líbat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama